Narodila jsem se v centru Prahy v nesmírně materialistické rodině a mimo pěti let kolem mé dvacítky jsem v Praze strávila většinu života. Milovala jsem město a miliony lidí a mé duševno se spokojovalo s touláním po Václavském náměstí. Asi proto se mi ve čtrnácti letech dostalo základních textů čínské kosmologie a o rok později čínské astrologie. Leta letoucí jsem si hrála a ani omylem mne nenapadlo, že by má hra mohla znamenat něco jiného než příjemné rozptýlení. Jsem svou podstatou dřevěný Kůň a podle čínské astrologie Kůň není inteligentní, ale je natolik obratný, že to nikdo nepozná. Dřevo Koni přidává barbarství, nekultivovanost, ale také zvídavost a touhu po poznání.
Podzim 1979 mne svedl dohromady s úžasným českým sinologem a znalcem taoismu doktorem Borisem Brinem – Michajlovem, který mi po mnoho nekonečných dní a nocí předával barvité obrazy vlastního vědění tradičním čínským způsobem – „žák, který se ptá, není hoden svého mistra“ (mimochodem mou otázku poprvé zodpověděl v lednu 1997!).
V červenci 1988 jsem se setkala na prosluněném břehu Loiry s dalším neuvěřitelným člověkem, mistrem Li. Napřed nás spojilo disidenství. On žil inkognito v cizí zemi bez možnosti návratu, aniž by ohrozil své blízké, já jako signatářka Charty 77 jsem ve Francii prožívala nečekané opojení vlastnictvím pasu, který jsem obdržela 14 dní před cestou a a k mému neuvěřitelnému překvapení jsem skutečně překročila hranice. Teprve následně se náš rozhovor stočil na čínskou kosmologii. Dodnes si pamatuji věty, které zcela změnily můj život: „Ty si ráda hraješ? Dobrá, dám Ti šest čar, ve kterých je ukryt známý i neznámý svět. Když ho objevíš, bude Tvůj.“ Pět dlouhých let jsem žila s čarami za shovívavého dohledu mistra Li, prošli jsme základními předpoklady světa jinu i jangu, pracovali jsme s proměnami jednotlivých čar a jejich významy, dlouhou dobu jsme strávili u energetických problémů, jeden z nich například známe pod jménem rakovina. Po několika letech jsem se zhrozila – zjistila jsem, že šest čar má i text, a to velmi starý a nazývá se Kniha proměn – YI JING. Příšerně jsem se tehdy rozčílila a ještě víc mne popudilo, jak se mému vztekání smál mistr Li. Ale musím uznat, že měl pravdu. Při práci s Knihou proměn ani dnes slova nejsou zapotřebí. Na čáry navázalo povídání o HAM YU, tajemných vztazích viditelného i neviditelného světa, složité výpočty, které já, odmítající počítat víc jak do pěti, bez odmlouvání přijala. V roce 2000 mne pak nechal složit zkoužku Mistra HAM YU, která v Honkongu opravňovala provádět výpočty nových staveb a stavebních úprav a schvalovat je.
Následující léta jsem si ještě zpestřila studiem na Evropské univerzitě Tradiční čínské medicíny LEUNG KOK YENA s báječnými profesory, například s Martinou Danhiez, Clodem Vosartem, Philippem Rivierem… A taky s nezapomenutelným Michelem Vinogradovem.
A to je konec minulosti. Současnost prožívám většinu času na starém mlýně u Doubravy, kde je stále co opravovat a dostavovat. Píšu další knihy Cesty bílého jeřába a myslím na oba své první učitele. Klidně si odejdou do dalšího světa a mne, tak málo vědoucí tady nechají, abych si poradila sama. Kéž i nadále stojí za mnou, tak jak za mnou stáli po celá ta dlouhá léta, kéž bdí i nad Vámi, kteří se rozhodnete jít po cestě, kterou oni tak ctili a milovali.