Klasická čínská medicína
Klasická čínská medicína vychází z předpokladu stálé harmonizace člověka během jeho pozemského života. Je-li v harmonii s okolním světem, tedy časem, prostorem a ostatními bytostmi cítí se spokojen (pozor, tady je vnímána živá i neživá příroda, bytost = to, co existuje).
Klasická čínská medicína pracuje s tabulkami ne nepodobnými našim tabulkám fyzikálním či chemickým. Musíme si uvědomit, že původní čínští lékaři neměli přístup k panovníkovi a už vůbec ne k jeho harému, nicméně pokud panovník či jeho oblíbenkyně onemocněli a lékař je neuzdravil, jednoduše mu sťali hlavu. V jedné z nejstarších knih světa, v kánonu HUAN JING NEI JING SU WEN se říká: „Božský lékař léčí, aniž člověka vidí. Dobrý lékař může léčit, spočine-li na něm pohledem, lékař s člověkem musí hovořit a řemeslník se ho potřebuje dotýkat.“
Terapie ve staré říši tedy byla především prevencí. Lékař rozhodoval o využití času i prostoru panovníka, lékař navrhoval celý systém životosprávy. Vidíte, že lékař musel být odborníkem na slovo vzatým nejen přes výživu, životosprávu či léky, ale musel skvěle ovládat vztahy bytostí, času i prostoru, aby panovníkovi zajistil takovou podporu, která by ho pomáhala neustále harmonizovat, musel být tedy i odborníkem na HAM YU (dnes tradiční čínská medicína, FENG SHUI, astrologie…). Lékař doporučoval kdo se může k panovníkovi přiblížit, kde a za jakých okolností. Ceremonie nebyly samoúčelné, sloužily k optimální harmonizaci panovníka za všech okolností, doplňovaly panovníka ve chvílích, kdy se ocital ve nevýhodné pozici. Tím byla zajišťována maximální ochrana panovníka a zároveň i zabezpečen život lékaře. Také termín pro lékaře byl v té době ZI, tedy Mistr. Pouze Mistr byl schopen zabezpečit zdárný průběh panovníkova života.
Klasická čínská medicína se opírá o astrotyp, základní tabulku osobních energií, která nám ukazuje základní aspekty osobního života. Astrotyp je úvodní tabulkou, která vyjadřuje osobnost člověka, vypovídá o jeho charakterových, fyzických i psychických možnostech, z astrotypu se určuje zařazení člověka do nejrůznějších zdravotně – rizikových skupin (náchylnost k plicním či kožním problémům, větší pravděpodobnost vzniku rakoviny atd.)
Astrotyp je vstupní tabulkou do všech dalších výpočtů času, člověka a prostoru.
Tabulka prenatálních energií vypovídá o zdravotních zátěžích, zapříčiněných působením časových cyklů kosmických energií během prenatálního vývoje člověka. Zjistíme z ní labilitu jednotlivých fyzických i psychických oblastí organizmu, má tedy mimořádný význam pro prevenci či například pro směřování člověka k zaměstnání, ke sportu a jiným zátěžovým aktivitám. Pokud se nemoc člověka týká oblasti, která je podle tabulky prenatálních energií v pořádku, musíme příčinu onemocnění hledat ve vztahu nebo v prostoru, protože fyzická podstata nemoci tady chybí. Náprava se tedy musí obracet ke skutečné příčině, důsledky – zdravotní problémy – můžeme léky pouze mírnit.
Tabulka postnatálních energetických zátěží nám dovoluje nahlédnout do zdravotních a zátěžových situací během pozemského života. Zde získáváme informace o tom, v jakých obdobích bude člověk aktivní v určitých směrech. Z toho můžeme určit, které oblasti jeho těla budou více namáhány a kde je tedy větší možnost selhání. Tabulku postnatálních energetických zátěží můžeme tedy opět s velkým úspěchem využívat pro prevenci – optimální vedení životosprávy v daném období.
Vyhodnocení těchto třech tabulek dává terapeutovi odpověď na otázku, kým je tento člověk, respektive kým byl ve chvíli prvního nadechnutí. Pokud chceme zodpovědět otázku, proč tento člověk má problémy, musí terapeut vzít v potaz tabulku aktuálních energií, tedy tabulku časových cyklů roku, ve kterém se terapie odehrává. Tato tabulka nás informuje o mnoha věcech, například o počasí. Ve vztahu ke konkrétnímu člověku můžeme porovnat jeho osobní energie a minulé energie času. Zde potom můžeme nalézt příčinu problému v nevhodných energetických spojeních a hned můžeme člověka varovat před podobnými časovými údobími. Opětovné nemoci můžeme v budoucnu zabránit odlišnou životosprávou.
Teprve poté nastupuje dotazování, jak na tom tento konkrétní člověk vlastně je. Metodou Deseti otázek (kterých je možná sto!) se terapeut dostane k současným potížím člověka. Porovnáním všech tabulek by se měl terapeut dobrat závěru, kde vznikl problém, metoda Deseti otázek a porovnání s ostatními tabulkami umožnuje odhalit i kořeny problému ve vztazích (např. pro nás známá školní fobie) či v prostoru (např. pro nás známá deformace těla nevhodným oděvem či obuví, stejný problém je ovšem s nevhodným bytem…).
Návrh terapie opět musí terapeut napřed porovnat s tabulkami období, které uvažuje pro terapii, protože by mohl například podat takový přípravek, který by v nastávajícím horku člověka ještě více ohřál a výsledkem by nebyla harmonie, ale ještě větší disharmonie.
Doporučení terapeuta tedy často nespočívá pouze v podání nápravného prostředku, ale v doporučení úpravy životosprávy v několika či všech oblastech.
Klasická čínská medicína se liší od tradiční čínské medicíny praktikované v Číně v minulém století, hlavně po roce 1945. MAO CE TUNG, dlouholetý čínský vůdce byl totiž skutečným mistrem FENG SHUI a zřejmě i schopným lékařem a velmi dobře vládl využíváním času, prostoru i mezilidských vztahů k manipulaci s národem. Byl si vědom moci vědění, proto okamžitě po nástupu vlády zakázal vyučování čínské kosmologie ve výuce tradiční čínské medicíny a tím zcela vymazal její základy. Záměrem bylo vymazat ze světa jedince, kteří by jeho manipulaci rozluštili. Tento zákaz můžeme přirovnat k vymazání chemie, fyziky a biologie na našich lékařských fakultách. Pouze na Taiwanu a na západě zůstalo několik praktiků, kteří vyučovali původní čínskou medicínu, jedním z nich byl například zakladatel Evropské univerzity tradiční čínské medicíny profesor LEUNG KOK YEN, bývalý děkan Honkongské univerzity tradiční čínské medicíny.