FENG SHUI minulosti a současnosti
Pojem FENG SHUI se přiřadil k pojmům tak známým, že nikoho ani nenapadne jej překládat. Většina lidí západní civilizace, kteří se byť jen okrajově zajímají o teorie Východu vědí, že se pod tímto názvem skrývá povídání o prostoru.
Málokdo však tuší, že se jedná o poměrně mladý obor bádání čínské civilizace. Daleko starším bratrem dnešního učení FENG SHUI byla tajná věda HAM YU (cham ju). Předávala se pravděpodobně výhradně ústně pouze velmi znalým a schopným jedincům, s mimořádnou psychickou a většinou i fyzickou odolností. Význam slova HAM z původního názvu nauky je dostávat či přijímat energii z nebeských těles, YU pak spojovat zemi s kosmem, s jinými galaxiemi. Zatímco v HAM mluvíme o energii, o dávajícím poskytujícím, v YU vidíme hmotu, otevřenou, přijímající. Propojuje se nám zde jangová a jinová sféra.
Staří mistři pracovali stejně s jinovou sférou, s hmatatelným světem, jako se sférou jangovou, se světem neviditelna. HAM YU bylo proto přísně střeženou výsadou učenců. Změnu inicioval zřejmě mistr KONG (nám známý jako Konfucius). Mistr Kong vyloučil ze světa informací jangovou sféru. Z Knihy proměn – YI JING se vytratila práce s Dřívějšími Nebesy, z HAM YU jangová sféra a zbylo učení horizontální osy celistvého světa, učení sféry jinové – FENG SHUI. FENG = ČAS, SHUI = PROSTOR. Z neobyčejně bohaté vědy se stalo učení o hrobech. Ideální postavení hrobu totiž umožňuje optimální rozpojení těla a duše (JING a SHEN), díky tomu je pro zemřelého jednodušší průchod dalšími světy (Světem vibrací a Světem záření).
Vyloučení jangové sféry z výpočtů bylo zřejmě vedeno dvěma důvody. Síla jangové sféry, se může stát tak ničivou, jakou je atomová nálož v autě teroristy. Informace tehdy mohli získat pouze zcela spolehliví lidé, v těch dobách byl učitel za svého žáka odpovědný i dokonce trestně. Počet zasvěcenců tedy byl velmi omezen. Na druhé straně se všichni mistři shodovali, že nauka o prostoru může být velmi užitečná při řešení řady problémů (nemocí nevyjímaje), a že by nebylo od věci poskytnout ji širší veřejnosti. Rozšířili tedy nauku daleko méně zneužitelnou, týkající se využití vztahů hmotného světa, jinové sféry – FENG REN SHUI (VÍTR, ČLOVĚK, VODA). Povídání o prostoru tvoří pouhou jednu třetinu FENG REN SHUI, jednu třetinu by mělo tvořit povídání o čase (viz třetí kniha Cesty bílého jeřába za tajemstvím času) a jedna třetina FENG REN SHUI by se měla zabývat člověkem.
Nicméně i nadále bylo předáváno kompletní učení HAM YU, bylo ovšem vázáno na nesmírně přísná pravidla. Žák před přijetím HAM YU musel mít rozsáhlé znalosti tradiční čínské kosmologie, aby mohl posoudit závažnost svého jednání v případě práce s jangovou sférou. Znalosti kosmologie spočívají ve zvládnutí energií časových cyklů, osobních i prostorových, zvládnutí vztahů v kosmu. Samozřejmě se předpokládá perfektní ovládnutí čar Knihy proměn – YI JING.
Nám je důvěrně známá sféra hmoty, jinu. Sféra ve které žijeme, denodenně se potýkáme s jejími zákony. Když zakopneme, většinou nevyletíme vzhůru, naopak spadneme na chodník a rozbijeme si nos. Vyletět můžeme maximálně z kůže, když se zmažeme jako tříleté dítě a čeká nás důležité jednání. Sféra, která nám plodí rostliny a rodí zvířata, jež se stávají naším pokrmem, sféra, která se stará o naše přežití, je sféra jinu. To, že se jí můžeme dotýkat, měřit a vážit ji i vše, co do ní bez výjimky patří v nás vzbuzuje pocit bezpečí, pocit, který můžeme přirovnat k rodičovské dlani na tváři v měkké teplé postýlce.
Sféra jangová se už ani náhodou nepodobá mateřské náruči. DAO DE JING (Tao Te ťing), kniha jednoho z nejznámějších mudrců staré Číny mistra LAO (Lao C´) nám v páté kapitole přibližuje, co můžeme očekávat od jangové sféry:
„Nebe a země jsou bez blahovůle,
s desetitisíci bytostmi jednají jako se slaměnými psy“
Víme-li, že slaměné psy pátý den pátého měsíce házeli Číňané podle prastarého rituálu do řek, nedá nám příliš práci si domyslet, že tady hledat laskavost či ohledy asi nebude to pravé ománkové. A opravdu nebude. Jangová sféra je nesmírně tvrdá, nelítostná a vlastně ani nemůže být jiná. Zatímco jin chrání, podává pomocnou ruku, umožňuje oporu kolektivu, času a prostoru, v jangu už je každý sám za sebe, kdo se nezvládne a neustojí nápor obrovské osamělosti a odpovědnosti, ten bez milosti zaniká. Mravní síla jedince, jeho absolutní zodpovědnost a psychická i fyzická odolnost, to jsou úplně nejzákladnější předpoklady pro poskytnutí prvních informací z jangové sféry, předpoklady, které se dají srovnat se základním předpokladem pro počátek školní docházky, s dovršením šesti let.
Asi si teď položíte otázku, co se v té jangové sféře děje tak světoborného, že se s ní nadělají takové ciráty. Děje se pouze to, že každý jedinec je zároveň absolutní entitou, všemocnou, všeobjímající. Tři mušketýři by sice mohli směle vyslovit: „Jeden za všechny“, tady už ovšem neplatí „všichni za jednoho“. Odpovědnost, která na jedince padne, ho okamžitě zdrtí – pokud na ni není náležitě připraven. Pokud ovšem jedinec ustojí první nápor jangové sféry, dostává do ruky nesmírnou sílu. Je schopen něčeho, co v našem světě nemůžeme pojmenovat ani „zázraky“, protože si vůbec něco takového nedokážeme ani představit. Nám je i zatěžko přijmout, že Mistr bojových umění srazí k zemi protivníka, vzdáleného mnoho metrů. A přesto se jedná o ukázku působení energie, kterou vnímáme jako hmotnou, o energii, koncetrovanou na způsob laseru. A ten už zvládáme docela dobře. S pokrokem vědy se budeme učit koncentrovat různé druhy energií, i energie v nás, ale do jangové sféry se nám vstup neulehčí. Protože s mocí konat „zázraky nad zázraky“ je samozřejmě spjata možnost ničit, ublížit. Mistr Lao nám opět přibližuje celou situaci:
„Všechno nese jin a objímá jang a plní se dechem QI (čchi), snoubí se v harmonii“, (Tao Te Ťing, kap. 42)
Vidíme, že jang objímá, chrání a kdo může lépe zničit či zabít člověka, než jeho vlastní ochranka? Ne nadarmo lámaistické a taoistické kláštery vychovávaly své žáky po dlouhá léta v naprosté pokoře, v přijímání střípků vzdělání tak, aby velmi dlouho nebyli schopni sami pracovat, osamostatnit se (já jsem téměř třicet let procházela stejným vývojem). Ne nadarmo dodnes v předávání umění HAM YU platí: „Žák, který se ptá, není hoden svého Mistra“.
Neuvěřitelnou zodpovědnost za své jednání vidíme i v tak praktické oblasti, jakou je čínská farmakologie, farmakopea. V Číně byla farmacie uzavřena již v 6.století našeho letopočtu, všechny novější knihy se vždy odvolávají na to, co vyšlo dříve a pouze dodávají, či komentují. A tato farmakopea nás seznamuje s možností kombinovat jednotlivé ingredience devatenácti způsoby, recepty. Osmnáct je veřejných, devatenáctý zůstává tajný. Protože pracuje na principu, zcela jednoduše nazvaném „neslučitelnost“. A to znamená, že vezmete dvě či více přísad, samozřejmě zcela nejedovatých, obecně známých a požívaných. Jejich smícháním potom získáte jed s okamžitou či prodlouženou účinností. Nám na přednáškách uváděli jako příklad tohoto 19.receptu směs ze dvou ingrediencí, z nichž jednou byla lékořice. Člověk po požití této směsi okamžitě zemře a při pitvě naleznou lékořici a něco stejně nevinného. Ve staré Číně chodili kontroloři, kteří dohlíželi na práci lékařů. U koho směs 19.receptu našli, ten byl ihned o hlavu kratší.
A teď si představte nesrovnatelně větší možnosti, které třímá v rukou člověk, pracující s prostředky HAM YU. S prostředky zcela nekontrolovatelnými, se způsoby v podstatě neviditelnými, či spíše nerozeznatelnými od běžných, jiných, nevinných. Není divu, že lidé s takovým vlivem, jakým byl například Konfucius dosáhli toho, že místo HAM YU se začala rozvíjet nauka milá a přívětivá, nauka našeho světa, naší jinové sféry, FENG REN SHUI. Už samotný překlad slov nás ujišťuje, že se nevydáváme do neznáma. „FENG“ není ničím jiným než někdy kamarádem, jindy rošťákem „větrem“, „SHUI“ značí naši starou známou pozemskou „vodu“, “REN” – člověk (my ho známe například z výrazu REN SHEN – ženšen, léčivý kořen, vypadající jako člověk). Ne, že by vítr a voda nemohly přinášet nebezpečí, ale toto nebezpečí alespoň umíme pojmenovat, přece jenom máme alespoň nějakou možnost obrany, ochrany.
Pocit relativního bezpečí byl vyměněn za omezení možností práce. Ze všehomíra nám zbyl pouze čas, člověk a prostor. Ovšem nutno podotknout, že ani toho není málo. Ani přítulné FENG REN SHUI totiž nelze praktikovat bez základních znalostí vztahů, které ozřejmuje čínská kosmologie. Pokud se zaměříme jenom na prostor, jak se to dnes bohužel děje, stane se nám něco podobného, jako by lékař očař „léčil“ pouze oko a naprosto ho nezajímalo, co se děje v těle. To, že pacient může slepnout kvůli rozvinuté cukrovce ho ponechá ledově klidným, pro něho bude důležité kapat pravidelně do očí lék, který jim podle jeho názoru uleví. Inzulín, který by mohl cukrovku stabilizovat a tím i skutečně očím pomoci, pacientovi samozřejmě nepodá, ten se přece do očí nekape, nemá tedy s nimi nic společného.
A stejnou chybu děláme my, pokud se vrhneme na chytré knížky o FENG SHUI a začneme „opravovat“ prostor bez přísné návaznosti na stávající čas a konkrétní obyvatele. FENG SHUI je nauka o rozpojení těla a duše a my velmi pravděpodobně usilujeme o pravý opak. Měli bychom myslet na to, že i původní FENG SHUI bylo daleko širší, než najdeme v běžné dnešní literatuře, například zcela se vynechávají první dvě rozhraní prostoru – kůži a oděv, velmi málo se pracuje s posledním rozhraním prostoru – s horizontem. Výsledkem je pak nejisté přešlapování, zkoušení, závěry, které mohou vést i k propuknutí či prohloubení problémů vztahů či nemocí.