Něco o mně
Narodila jsem se v centru Prahy v nesmírně materialistické rodině a mimo pěti let kolem mé dvacítky jsem v Praze strávila prakticky celý dosavadní život. Milovala jsem město a miliony lidí a mé duševno se spokojovalo s touláním po Václavském náměstí. Asi proto se mi ve čtrnácti letech dostalo základních textů čínské kosmologie a o rok později čínské astrologie. Leta letoucí jsem si hrála a ani omylem mne nenapadlo, že by má hra mohla znamenat něco jiného než příjemné rozptýlení. Jsem svou podstatou dřevěný kůň a podle čínské kosmologie kůň není inteligentní, ale je natolik obratný, že to nikdo nepozná. Dřevo koni přidává barbarství, nekultivovanost, ale také zvídavost a touhu po poznání.
Podzim 1979 mne svedl dohromady s úžasným českým sinologem a znalcem taoismu doktorem Borisem Brinem – Michajlovem, který mi po mnoho nekonečných dní a nocí předával barvité obrazy vlastního vědění tradičním čínským způsobem – „žák, který se ptá, není hoden svého mistra“ (mimochodem mou otázku poprvé zodpověděl v lednu 1992!).
V červenci 1988 jsem se setkala na prosluněném břehu Loiry s dalším neuvěřitelným člověkem, mistrem Li. Napřed nás spojilo disidenství. On žil inkognito v cizí zemi bez možnosti návratu, aniž by ohrozil své blízké, já jako signatářka Charty 77 jsem ve Francii prožívala nečekané opojení vlastnictvím pasu, který jsem obdržela 14 dní před cestou a a k mému neuvěřitelnému překvapení jsem skutečně překročila hranice. Teprve následně se náš rozhovor stočil na čínskou kosmologii. Dodnes si pamatuji věty, které zcela změnily můj život: „Ty si ráda hraješ? Dobrá, dám Ti šest čar, ve kterých je ukryt známý i neznámý svět. Když ho objevíš, bude Tvůj.“ Pět dlouhých let jsem žila s čarami za shovívavého dohledu mistra Li, prošli jsme základními předpoklady světa jinu i jangu, pracovali jsme s proměnami jednotlivých čar a jejich významy, dlouhou dobu jsme strávili u energetických problémů, jeden z nich například známe pod jménem rakovina. Po pěti letech jsem se zhrozila – zjistila jsem, že šest čar má i text, a to velmi starý a nazývá se Kniha proměn – YI JING. Příšerně jsem se tehdy rozčílila a ještě víc mne popudilo, jak se mému vztekání smál mistr Li, ale musím uznat, že měl pravdu. Při práci s Knihou proměn mne ani dnes slova neruší. Na čáry navázalo povídání o HAM YU, prostorových vztazích viditelného i neviditelného světa, složité výpočty, které já, odmítající počítat víc jak do pěti, bez odmlouvání následovala.
Součinnost informací od doktora Brina a mistra Li vedla k jedinému, měla jsem v hlavě jeden obrovský chaos. Nemohla jsem se zeptat, oba se na mne mile usmívali, ale ani jeden nebyl ochoten k jakékoli odpovědi. Původním povoláním jsem programátorka, bylo mi jasné, že pomocí počítače by se mohla zjednodušit řada výpočtů. Jenže to bych se napřed musela vyznat v zadání. Pomalu jsem začínala soptit, když do toho přišla má přítelkyně lékařka Helena Jírová s návrhem, abych se přihlásila na Evropskou univerzitu tradiční čínské medicíny. Oponovala jsem, že ve čtyřiceti letech začínat s léčením je mírně řečeno blbost. „Tradiční čínská medicína je ucelený systém LEUNG Kok Yena, bývalého děkana Hongkongské univerzity tradiční čínské medicíny, třeba Ti pomůže v kosmologii,“ odvětila Helena a já jsem usedla na řadu let do školních lavic. Jako vždy měla Helena pravdu a já jsem našla svou cestu, poprvé po všech těch letech jsem pochopila, co mi moji učitelé opravdu chtěli říct.
Než jsem se ale dokázala radovat z nalezení odpovědí na mé otázky, vstoupil do mého života doktor Radoslav Svoboda a spolu s Helenou Jírovou a profesorkou Evropské univerzity TČM Martinou Danhiez mne přiměli k využití kosmologie a původní medicíny přímo při práci s pacienty. Párkrát se něco povedlo a místo veselého hraní si s čísly či čarami nastoupila nesmírně tvrdá a zodpovědná práce s pacienty. A abych náhodou nezvlčila zbytečným volným časem, osud mi přihrál mistra slova Knihy proměn, sinologa doktora Michela Vinogradoffa a já po letech práce s čarami mohla poznávat i jejich slovní vyjádření.
A to je konec minulosti. Současnost prožívám částečně v centru Prahy u Vltavy s mými třemi až čtyřmi dětmi (to čtvrté se občas vrací z Indie či Nového Zélandu), částečně na starém mlýně u Doubravy, kde jednou vznikne klinika tradiční čínské medicíny v součinnosti s medicínou západní, kterou mi vnáší do života doktorka Jírová a doktor Svoboda. Píšu další knihu Cesty bílého jeřába, knihu prostoru HAM YU a myslím na oba své první učitele. Klidně si odejdou do dalšího světa a mne, tak málo vědoucí tady nechají, abych si poradila sama. Kéž i nadále stojí za mnou, tak jak za mnou stáli po celá ta dlouhá léta, kéž bdí i nad Vámi, kteří se rozhodnete jít po cestě, kterou oni tak ctili a milovali.